straçât  stra|çât  [AF]

  1. p.pass., adi. viôt straçâ , viôt straçâsi
  2. adi. doprât mâl, cence pro, in mût che si pierdi vieso pari al veve blestemât par mieze ore a lunc, cuant che jal veve dit. I bêçs straçâts i devin simpri fastidi (Raffaele Serafini, B123ST); chest vivi vueit di timp inutil, pierdût, straçât, cu lis solitis cjossis di simpri, simpri compagnis, simpri chês (Dino Virgili, La aghe da pît la cleve)
    Sin. butât , butât vie
    1. di persone, che e je o che e lavore intun puest, intune situazion, intune cundizion che no metin a pro lis sôs buinis cualitâts"Ma soredut nol è a Cret che al à di finî il to destin. Ca, tu sês straçade, tu âs di lâ vie". "Ah, sì e dulà voio, secont te? " "A Padue, par esempli, cun me" (Alan Brusini, Gian Paolo Linda, I forescj)