esili  /-sì-/  e|si|li  [AF]

  1. s.m. cundizion di cui che al va vie de sô patrie, par vie che al è mandât vie, par une condane, par un pericul o par sielte volontarie ma in cualchi maniere doloroseancje Minut, duncje, come tancj altris militants antifassiscj al scugne cjapâ la strade amare dal esili (Carli Pup, «Il pridicjadôr socialist»); duncje Mazzini nol jere plui in esili a Londre, di là che al jere scjampât tal 1837 (Elio Varutti, Il Risorziment a Martignà)
    Sin. bant ipon. , profugance ipon. , proscrizion ipon. , dispatriament
  2. s.m. (fig.) vite solitariedopo agn di esili volût, inte cjase di sô mari a Tesis, dopo che il tribunâl religjôs al veve disfat il so matrimoni, al veve vude chê storie curte cun mê mari, che lu veve refudât (Carlo Sgorlon, Il dolfin)
    Sin. isolament