cluc2
cluc
[BF]
-
s.m.
bote e segn o sglonfidugn lassât di une bote:
vuê soi cjadût, e mi soi fat un cluc (Ermes di Colorêt, I, 244);
mi inçopedavi ogni pît alçât e o cjapavi clucs e sclops di ogni bande (Novella Cantarutti, Gno pari mi menave pe man)
Sin. cruc2
, clup
, crup1
, cuche3