ingusiment  /-ènt/  in|gu|si|ment  [BF]

  1. s.m. sensazion di vê il cuel sierât, soredut par emozion, preocupazion, anse e v.i.emozion, ingusiment, sì, pôre no. O savevi che al varès vût di judicâmi, ma no vevi nissune pôre (Laurin Zuan Nardin, Il judizi particulâr)
    Cfr. ingôs