brosegnâ
bro|se|gnâ
[BF]
-
v.intr., v.tr.
fevelâ o dî sot vie, par protestâ, par fevelâ cun se stes, in ogni câs cence fâsi capî ben:
cualchi volte [il vieli] al brosegnave [pal compuartament de brût] (Dino Virgili, La aghe da pît la cleve)
Sin. barbotâ
, bruntulâ