menevîts  me|ne|vîts  [CO]

  1. s.m. imprest par invidâ o disvidâ vîts"Mi prestaiso, par plasê, un menevîts?" (Maria Forte, Il Strolic furlan pal 1953); nuia che un menavîts e un martiel a no rivin a comedâ (Stiefin Morat, Donald dal Tiliment)