cjacjà  cja|cjà  [CO]

  1. s.m. (fam.) purcitsiôr Roc nol sint, nol viôt, / come il «cjacjà» tal cjôt! (Zaneto, L'ingort); al veve sul cjâf un çuf sverzelât di piore, dut un sgarduf. I voi pitinins tant che chei dal cjacjà (Alan Brusini, Amîs come prime)